redakceKdyž chtějí Maďaři říct, že se mají báječně, jsou obdaření
hojností, pohodou, potěšeními a veselými zábavami, říkávají,
že mají „bublinkový život“. Život s víc jak dostatkem kaviáru,
jahod a šampaňského a vysokým modrým nebem nad hlavou. Hlavní
roli v tom hraje samozřejmě sekt, který perlí bublinkami. A
výsluní, na kterém se osoby popíjející zlatý mok vyhřívají.
Slunce a jahody by obstáli, seno nikoliv. To jaksi ke
komfortnímu životu „za vodou“ jaksi nepatří.
Slunce není pouze ústředním bodem života těch, kteří si chtějí
vybojovat své prominentní místo – právě pod sluncem. Je rovněž
zdrojem života, síly, zdraví a inspirace. Když už jsme u
inspirace, jedním z nevětších pražských mystérií je proslulé
mystérium letního slunovratu. Můžete jej sledovat od
staroměstské věže Karlova mostu, který byl postaven z popudu a
na základě inspirace výtečného panovníka a státníka,
jedenáctého českého krále Karla IV. Stejné mystérium, s trochu
jinak posunutým západem slunce bylo možné vidět v čase západu
slunce z věže mostu Juditina.
Karel IV. často plánoval své významné kroky na dobu východu
Slunce. Říká se, že jeho mimořádná inteligence, učenlivost a
výřečnost měla kořeny v jeho horoskopu, ve Slunci ve dvanáctém
domě ve znamení Blíženců.
Nejenom pro Karla IV. byla inspirace Sluncem tak zásadní.
Albert Einstein, který nějakou dobu v Praze pobýval a měl tady
údajně dokončit druhou verzi zákona relativity, se nechal
sluncem inspirovat u vzniku teorie fotoelektrického jevu.
Nikola Tesla, jenž studoval na Karlově univerzitě v Praze a
dokončil zde pouze jeden semestr, přišel na jeden ze svých
geniálních nápadů, na ideu elektromotoru se střídavým proudem,
kterého podstatou byl jev zvaný rotační magnetické pole, když
sledoval západ slunce. V roce 1936 byl Teslovi udělen čestný
titul doktora věd ČVUT v Praze.
Když se budete pozorně dívat, v ulicích Prahy narazíte na
staleté sluneční symboly v průčelích starobylých domů.
Přirozeně slunce nepatří pouze mezi témata luxusního života
nebo k historii, záhadám, alchymii a architektuře Prahy. To
nikoli.
Bez slunce by nemohl existovat život na Zemi. Všechno, co
kdysi v představách lidí souviselo se sluncem, uctíval a
znázorňoval člověk již v pravěku a pak i v každé ze známých
starých civilizací. Slunce ztělesňovalo světlo, teplo,
životodární energii i život sám, stvoření světa i člověka.
Žijeme v heliocentrickém planetárním systému, v sluneční
soustavě, na planetě, která obíhá okolo slunce, kolem něhož se
vše točí a kterému je vše podřízeno. Snad i proto je symbol
zosobňující slunce nejstarším na Zemi.
Z nejniternějšího nitra, skrze které byli dávní lidé starých
kultur propojeni se vším a všemi, a také z touhy toto
propojení udržet a posílit, vyvěrala nejenom touha po
slunečním světle a jeho požehnání, nýbrž i schopnost zobrazit
slunce, měsíc i hvězdy lehce rozeznatelnými a jasnými symboly.
Potkáváme se s nimi v různých končinách světa a v různých
variacích. Rozdíly mohou být způsobeny buďto snahou ztělesnit
„hmotnou“ podstatu slunce, která je zářící, poskytuje světlo,
dává život, anebo na druhé straně vyjádřit jeho duchovní
kvintesenci a vyšší rozměr, vystihnout jej jako znamení Loga.
Logo znamená slovo, něco, co není hmatatelné, ale co dává
všemu řád a všechno označuje, vyjadřuje, a proto též tomu
všemu.
V asijských jeskyních byste nalezli malby lidských postav se
znakem kruhu s tečkou uprostřed namísto hlavy, což vyjadřuje
jak hmotný tak spirituální rozměr slunce.
Na pravěkých malbách severní Afriky najdete znázornění býků a
beranů, které připomínají mladší kultovní egyptská zobrazení,
na nichž mají býci mezi rohy umístěný kulatý solární disk. V
egyptologii jsou obdobná spodobení označována jako "solární
beran" a "solární býk". Souhvězdí Býka sehrávalo důležitou
úlohu v mystériích zrození slunce u mnoha národů. Kupříkladu
helénský a římský sluneční bůh Mitra zabíjí svým mečem o
zimním slunovratu kosmického býka na znak vítězství slunce a
světla. Stejný mystický základ se ukrývá v příběhu solárního
archanděla Michaela, který svým mečem zahání temnotu v podobě
padlého anděla Lucifera.
Egyptský posvátný brouk Skarabeus válí před sebou sluneční
kouli. Nejvyšší bůh Staré egyptské říše Ra, řídil v podobě
muže se sokolí hlavou, na níž byl umístěn sluneční kotouč,
plynutí času a ročních období. Amon-Rea, jedno
z nedůležitějších božstev Nové egyptské říše, se po splynutí
s RA stal rovněž solárním bohem. Před pery jeho vysoké koruny
byl znázorněn solární kotouč. Jedním ze symbolů Amon-Rea bylo
opět solární zvíře, beran. Součástí hieroglyfického znaku jeho
jména je stejně jako u boha RA kruh s tečkou uprostřed, který
není nepodobný těm z asijských jeskynních maleb.
V okřídleném kruhu byl zobrazován také mezopotámský bůh Šamaš.
Ve védách najdeme celou řadu slunečních bohů a bohyň. Podle
těchto textů celé Stvoření vstoupilo do hmotné existence právě
ze slunce. Védský bůh slunce Surja jezdí po obloze na voze
tahaném sedmi koni. Zářivé slunce symbolizuje jáství,
respektive naše skutečné Já, naši duši. Vůz je tělem, koně
sedmi základními energetickými centry, čakrami člověka.
Popisem dalších solárních bohů, bohyň i slunečních symbolů, ať
již amerických, australských, asijských, afrických či
evropských, bychom mohli pokračovat ještě velice dlouho.
Včetně zmínek o Kristu, který byl taktéž často spojován se
symbolem slunce či o křesťanských svatých, jejichž svatozář
není ničím jiným jako zapomenutou vzpomínkou na starobylý
symbol zářícího slunce.
https://www.megami-store.cz/…/slunce-zemsky-andel-sprejova…/
Slunce zosobňuje střed bytí, kosmickou inteligenci,
nadčasovost, oko světa i dne, vědomí, osobní identitu a
vnitřní i vnější sílu, bez níž nemůžeme nastoupit cestu
hledání sebe sama. Představuje život, slávu, královský
majestát, univerzálního otce a otcovskou autoritu, hojnost,
požehnání, štěstí, zdraví, kreativitu, vitalitu a životní
energii jedince i větších celků, aktivitu a současně i
nejvyšší formu spirituality, osvícení, koloběh znovuzrození a
únik z času.
Jako důležitý symbol se slunce objevuje v kosmologii různých
kultur, kupříkladu jako sluneční kámen Aztéků, v symbolice
pravěkých maleb, v nesčetných podobách posvátného kruhu,
v Tarotu, v runovém písmu, alchymii, sefirotech kabalistického
stromu života, v astrologii, angelologii, dokonce i na
státních vlajkách, nikoli pouze japonské, nýbrž i čínské,
tibetské, nepálské, malajské, argentinské, makedonské,
kazachstánské, filipínské a dalších.
Solární kruh, v němž časem přibyli kromě tečky uprostřed i
vnitřní loukotě jako znak slunečních paprsků, přetrvává dodnes
jako šťastné znamení. Stalo se dokonce jedním ze symbolů
Štěstěny, v římském pojetí Fortuny. Je také součástí
kolovrátku Velké přadleny, slovanské bohyně osudu Mokoš, s níž
spřádali nitky osudu její dvě dcery, Dolja a Nedolja.
Kolovrátek je však rovněž atributem jiných přadlen osudu,
západoslovanských a jihoslovanských Sudiček,
východoslovanských Rožanic, řeckých Moir, severských Norn a
též irsko-keltských sudiček, podobných těm našim.
U Slovanů má solární kruh podobu tzv. Kolovratu, jedné z obdob
svastiky, kruhu s osmi paprsky radiálně vycházejícími z jeho
středu. Ztělesňoval i nekonečnost vesmíru, věčnost života,
nekončící a neustálý pohyb. Sloužil jako osobní ochranný
amulet. Ostatně, většina slovanských talismanů používaných na
ochranné účely byla solární.
Speciální sluneční amulet určený pouze mužům nosili Slované už
od raného dětství; ženy měli zase svůj vlastní specifický
solární obereg, ochranný znak. Kruh mohl mít různý počet
loukotí, od kmene ke kmeni a podle svého účelu, a byl zdoben
odlišnými způsoby.
Pro Slovany mělo posvátné a božské slunce i jeho kult nesmírný
význam. Arabští cestovatelé a obchodníci se o nich zmiňovali
jako o uctívačích slunce. Šiřitelé křesťanství zas hřměli ze
svých kazatelen, že se ustavičně vracejí k pohanským obřadům
na jeho počest. Staročeši vzývali jak slunce, tak i jiná
nebeská tělesa.
I ve víře keltských sehrávalo slunce zásadní roli. Symbolika
slunce byla u Keltů velmi rozšířena, neboť slunce považovali
za dárce života, zdraví, síly a plodnosti.
Slunečních božstev měli hned několik, například Lugha, k němuž
patřil kromě solárního kotouče také symbol kopí, neboť byl
zároveň i bohem války. Lughovo kopí však nezosobňuje pouze
vítěznou zbraň, nýbrž i sluneční paprsky. Dodnes nese jeho
jméno svátek sklizně Lughnasad, obdoba našich dožínek.
Božstvem jednoho z nejhezčích svátků keltského Kola roku,
Beltainu, je zářný Belenos.
Navzdory tomu, že nebeský bůh Taranis, obdoba slovanského
Peruna, nebyl vysloveně solárním bohem, protože měl na
starosti spíš hromy a blesky, k jeho symbolům přináleží
sluneční kolo s loukotěmi.
Sulis, keltská bohyně studánek, léčivých vod a termálních
pramenů byla snad kvůli hořkým pramenům, nad nimiž držela
patronát, také považována za sluneční božstvo. Byla
jasnozřivá, čili měla „světlo v očích“, což mohlo být dalším
z důvodu, proč byla zároveň bohyní slunce. Konec konců, bez
slunečního světla bychom ani my sami neviděli vůbec nic,
nemohli bychom vnímat barvy, natož být „jasnozřivý“, čili
viděti jasně jako za slunného dne.
Ke keltským slunečním bohům patřilo několik dalších ženských
bohyní, třeba Aine anebo jedna z nejstarších irských bohyní
Ériu.
K atributům nejuniverzálnější keltské bohyně Brigit náležel
oheň, znak sluneční energie.
Keltové házeli do léčivých pramenů malé sluneční kotouče jako
symbol léčivé síly slunce.
Jak vidíte, význam slunce byl v minulosti obrovský pro všechny
lidi, také však pro přírodu, zvířata, rostliny. A zůstal jím
dodnes. Stále jej vnímáme jako zdroj energie, který nám pomáhá
přežít, drží nás na nohou, vnáší do naší duše radost a naději.
A také se dodnes říká, že kam chodí slunce, nemusí chodit
lékař…
Důležitost slunce je pro nás vskutku nesmírná. Vyvolává na
našem obličeji úsměv, dodává nám sílu, zvyšuje životní
energii, pozitivně nás nalaďuje. Pokud se chcete spojit se
solárním principem, se všemi jeho symbolickými významy,
naladit se na jeho mystickou stránku, vyvolat vzpomínky na
dávné časy, kdy mu byly věnovány mnohé rituály, můžete sáhnout
po něčem, co je k dispozici i v temnějších dnech se zataženou
oblohou. Můžete totiž kromě delšího a pravidelného pobytu na
slunci udělat další věc: aplikovat esenci Slunce anebo nosit
Sluneční přívěšek. Obojí dovede rozjasnit váš den stejně jako
slunce, probudit váš vnitřní zdroj světla a lásky, nalít vám
do žil velkou dávku optimismu a pozitivního pohledu na svět,
zahnat chmury a negativní postoje k životu nebo k čemukoli
jinému, dokonce oživit smysl pro humor. Bude na vás působit
jako mocný zlatý paprsek, který odežene mraky z vaší mysli i
života, určí jeho nový, optimálnější směr a ideálnější vývoj.
Máte-li tendence malovat si všechno na černo, očekávat ty
nejhorší konce a výsledky, vytváříte-li často katastrofické
scénáře, esence nebo kulička Slunce je určena právě vám. Naučí
vás nebrat nic smrtelně vážně a žít, být, pracovat, milovat,
dýchat, tvořit s lehkostí a s jasnou vizí. Zmírňuje deprese, a
to nikoli pouze jarní či podzimní. Tím rovněž blahodárně
působí na naše zdraví. Trpíte-li solární alergií, lehce se na
sluníčku spálíte, je vhodným a účinným doplňkem vašich léků.
Tam venku je teď léto. Neseďte doma, vyjděte ven na slunce,
dejte si oblažující slunečnou koupel a popřípadě tuto solární
terapii doplňte energetizovanou sprejovou esencí, která vás
v parných dnech osvěží a vrátí vám vitalitu.
Judita Peschlová, hlavní terapeut projektu Lichtwesen,
akreditovaná psychoterapeutka, certifikovaná lektorka
rodinných konstelací a andělské terapie, spisovatelka a
žurnalistka
ifan
Andrea Šedivá
