ifanHana Jandová
Kéž bych tě nikdy neměla.
Nadávky a nezájem dokáží poškodit vývoj těch nejmenších. Podle psychiatrů se s nedostatkem lásky v dětství vyrovnávají celý život.
Psychické týrání dokáže dětem ublížit stejně jako fyzické násilí. V některých případech se dokonce podepisuje na dětském vývoji více než facka nebo kopanec. Informuje o tom aktuální vydání časopisu Pediatrics.
Ponižování, hanobení, terorizování, utlačování, nadávání či přehlížení patří do skupiny chování, které může dětem zásadně ublížit. Zvyšuje jejich sociální fobie, vývojové vady, vede k problémům ve vzdělávání. „V těchto případech mluvíme o extrémním ublížení na zdraví, které u dítěte způsobuje pocity méněcennosti a nenávisti k sobě samému,“ píše psychiatrička Harriet MacMillanová z McMaster University.
Ve své praxi se setkává s případy, kdy matka nechala malé dítě celý den samotné v postýlce nebo kdy otec nutil svého dospívajícího syna, aby mu sháněl drogy a píchal mu je v injekčních stříkačkách. „Pokud na dítě zvýšíte hlas, když si asi postopadesáté neuklidí boty, není to rozhodně týrání. Ale každodenní křik, ve kterém potomkům dáváte najevo, že jsou na obtíž, že by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodili, to je velmi špatné,“ dodává MacMillanová.
Ve studii se potvrdilo, že psychicky týrané děti trpí roztroušenou sklerózou, poruchami v chování, sociálními fobiemi a hyperaktivitou. Odborníci upozorňují, že přestože bylo psychické týrání shledáno jako škodlivé před 25 lety, stále je špatně definované.
Existuje jen pár statistických výzkumů, které se četností tohoto problému zabývaly. Podle britských dat má tuto zkušenost 8 procent žen a 4 procenta mužů. Podle společnosti American Academy of Pediatrics by se do prevence měli zapojit zejména pediatři, kteří mají možnost jako první zachytit nestandardní chování a péči o děti.
redakce
Přidat komentář